Nebudu se vdávat ani jsem nebyla pozvaná na svatbu. Odpoledne jsme si vzaly foťáky a vyšly do centra města s nápadem zkusit 
jít podle trasy v průvodci, abychom okusily něco z místních památek. Na malebném náměstíčku jsme si fotily kostelík, chlapečka, který plašil holuby a sochu muže, který seděl na zemi a díval se do nebe.
Už jsme chtěly odejít, ale dveře kostela se otevřely a začali z něj vycházet společensky odění lidé a tak jsme čekaly, co z toho bude. Je to jen běžná bohuslužba nebo nějaký sváteční obřad? Obzvlášť dámy měly na sobě nádherné nápadíté šaty, z kterých nám přecházel zrak. Hádaly jsme, že půjde o svatbu. Na nevěstu se ženichem jsme si musely ještě pěknou chvíli počkat, ale vyplatilo se. Svatebčané na jejich počet vypálili několik papírových rachejtlí (ano stejné jako jsme měli na Silvestru :-), jejichž obsah se rozlétl do všech stran a jednotlivé blyštivé papírky dopadaly na zem i na stromy a na průčelí kostela. Nevěstu jsme přes ten dav skoro neviděly, ale byla určitě krásná.
Pokračovaly jsme potom ve své trase, jenže místo dalších památných míst jsme nacházely výlohy se svatebními šaty. Šly jsme potom už jen od obchodu k obchodu. Šaty byly ohromující. Nádherné jemné krajky a látky, originální střihy. Fotily jsme a fotily. Z procházky si nepamatuju nic víc, jenom ty šaty. Pochopily jsme, proč naše o několik ročníků starší spolužačka zůstala v Zaragoze jako následek Erasmu. Chce se tu určitě vdát. To my sice nechceme, ale zato chceme ty svatební šaty!
Sešly jsme z trasy vytyčené průvodcem a nacházely jsme se nyní na dalším náměstí. Jaké bylo naše překvapení, když kolem nás procházely právě oddané páry. Nevěsty v těch krásných šatech tu jen tak chodily po ulici.
Naplněné právě prožitým zážitkem jsme se vracely domů, ale za památkami budeme muset vyrazit někdy příště a snad radši v jiný den a jinou hodinu.
jít podle trasy v průvodci, abychom okusily něco z místních památek. Na malebném náměstíčku jsme si fotily kostelík, chlapečka, který plašil holuby a sochu muže, který seděl na zemi a díval se do nebe.Už jsme chtěly odejít, ale dveře kostela se otevřely a začali z něj vycházet společensky odění lidé a tak jsme čekaly, co z toho bude. Je to jen běžná bohuslužba nebo nějaký sváteční obřad? Obzvlášť dámy měly na sobě nádherné nápadíté šaty, z kterých nám přecházel zrak. Hádaly jsme, že půjde o svatbu. Na nevěstu se ženichem jsme si musely ještě pěknou chvíli počkat, ale vyplatilo se. Svatebčané na jejich počet vypálili několik papírových rachejtlí (ano stejné jako jsme měli na Silvestru :-), jejichž obsah se rozlétl do všech stran a jednotlivé blyštivé papírky dopadaly na zem i na stromy a na průčelí kostela. Nevěstu jsme přes ten dav skoro neviděly, ale byla určitě krásná.
Pokračovaly jsme potom ve své trase, jenže místo dalších památných míst jsme nacházely výlohy se svatebními šaty. Šly jsme potom už jen od obchodu k obchodu. Šaty byly ohromující. Nádherné jemné krajky a látky, originální střihy. Fotily jsme a fotily. Z procházky si nepamatuju nic víc, jenom ty šaty. Pochopily jsme, proč naše o několik ročníků starší spolužačka zůstala v Zaragoze jako následek Erasmu. Chce se tu určitě vdát. To my sice nechceme, ale zato chceme ty svatební šaty!
Sešly jsme z trasy vytyčené průvodcem a nacházely jsme se nyní na dalším náměstí. Jaké bylo naše překvapení, když kolem nás procházely právě oddané páry. Nevěsty v těch krásných šatech tu jen tak chodily po ulici.
Naplněné právě prožitým zážitkem jsme se vracely domů, ale za památkami budeme muset vyrazit někdy příště a snad radši v jiný den a jinou hodinu.
1 komentář:
Ahoj Madlo, kvůli těmhle šatům bych se vdávala hned a za kohokoli:-) Terka:-)
Okomentovat