Alejandro je náš spolužák z Plzně, kde studoval loni celý rok na Erasmu. Seznámili jsme se s ním na hodinách fonetiky Ms. Slavíkové, které dávají zabrat obzvlášť našim španělským spolustudentům. Když se dozvěděl, že pojedeme do Zaragozy, hned nám nabídl odvoz z nádraží, i když jsme se vlastně moc neznali. Teď jsem ale byla opravdu šťastná, že ho vidím. Dovedl nás před nádraží, kde parkoval s autem. Při pohledu na jeho mini vůz jsem potlačila smích. Do kufru se stěží vešly batohy s notebooky, moje housle a Dariin foťák. Naše oba obr kufry nasoukal Alejandro dozadu, kam jsem se ještě musela vejít já, aby krasojízda mohla začít.
Po cestě jsme se našeho opatrovníka zeptaly, jestli už má představu, co s námi bude nyní. Už 3 měsíce jsme totiž byly v kontaktu s Raquel – další známou z Plzně, se kterou jsme konzultovaly nabídky na pronájmy bytů. Žádný z mých pokusů najít byt předem po internetu ale z různých důvodů nevyšel a Raquel se nyní v klíčový okamžik před naším příjezdem odmlčela. A tak se stalo, že jsme přijely a neměly kam hlavu složit. Alejandro nás uklidnil, že dnes zůstaneme u něj doma a hned druhý den začneme hledat byt. Alejandro bydlí se svou maminkou a sestrou v řadovém domku v pěkné čtvrti nedaleko univerzity. Ve Španělsku je totiž obvyklé, že mladí lidé zůstávají bydlet dlouho u rodičů, zpravidla až do svatby nebo dokonce i potom. Nemohou si dovolit samostatné bydlení kvůli vysokým nájmům (ale o těch ještě později).
Od té chvíle se pro nás stal Alejandro opravdu něčím jako starším bratrem – přezdívku Big Brother si vysloužil, když nám svěřil, že by se příští rok chtěl přihlásit do konkurzu už jedenáctého vydání této reality show ve Španělsku. Trpělivě nám vysvětloval, jak to ve Španělsku chodí. Některé z jeho „hlášek“ jsou nezapomenutelné. Například: „Traffic lights are only a decoration here.“ „Spanish people are crazy.“ nebo „Europe beginns behind the Pyrenees.“ a nakonec „ Nepořádejte divoké party ve svém novém bytě nebo se vám něco zničí a nedostanete zpět svou zálohu.“ Vyprávěl nám o svých zážitcích z Plzně – že ho už nudily ty čtyři plzeňské bary, že ho brali místní jako konkurenci, když šel v baru tancovat s holkou a poprali se kvůli tomu nebo jak se vyděsil, když mu po desetiminutové známosti jiná slečna sdělila, že se kvůli němu hodlá rozejít se svým přítelem. Také jsme našli společnou řeč ohledně učitelů na katedře. To když Mr. Tolletovi přezdíval Mr. Toilet, zatímco česká verze zní Toaleťák.
Najivně jsem si myslela, že mají s Raquel už připravený seznam bytů, které půjdeme příští den obejít (den našeho příjezdu byla neděle, a tak nebylo možné někam volat apod, protože neděle je fiesta:). Avšak nebylo tomu tak a teprve na procházce po okolí Alejandro koupil noviny s inzeráty na pronájmy a poté jsme hledali společně i na internetu. Zjistila jsem, že Španělé vás radši nechají několik dní bydlet u sebe než aby zařídili něco předem :-). Alejandrova rodina byla velmi milá. Neustále opakovali, jak jsme statečné, že jsme přijely, i když nemáme bydlení, ale já jsem si pořád ve skrytu myslela „neměly jsme spíš udělat něco jinak?“.
Brzy odpoledne jsme se všichni nasoukali do auta ( ne do toho malého, ale do druhého velkého) a vydali se do centra města. Alejandro s rodinou jeli na rodinný oběd k babičce a nás na tři hodiny ponechali svému osudu. (Vysvětlili nám, že jedí dlouho, ale nakonec jsem stejně zjistila, že nejpomaleji ze všech jím já.:-). Potulovaly jsme se po městě, všude byly spousty lidí. Někteří se šli teprve najíst, jiní už užívat siestu. Některé bary byly přeplněné k prasknutí a jiné naopak zavíraly. Všude zmatek. Nevěděli jsme, kam bychom měly zajít na jídlo. Po cestě a probdělé noci na letišti jsem měla žaludek jako na vodě. Nakonec jsme na pokraji vyčerpání zašly do pekařství a zakoupily něco jako listový šátek naplněný sýrem a šunkou. Po dalším bloumání jsme zašly ještě do kavárny na kávu a minerálku. Obsluhující byla černoška a chvíli trvalo než jsem se s ní domluvila, co vlastně chceme, ale nakonec se povedlo. Připadaly jsme si na tom místě trochu nepatřičně, protože to nebyla kavárna, jakou známe od nás. Na zemi se povalovalo spoustu odpadků, ale nikomu to nevadilo. U stolků sedělo i několik starších mužů, kteří se po nás divně dívali.
Když jsme přijeli zpátky domů, šly jsme se s Dariou vykoupat do bazénu, který patří k celé čtvrti, a který se toho dne uzavíral kvůli začátku školního roku. To nás sice trochu osvěžilo, ale stejně jsme byly tak unavené, že jsme se odebraly do postýlek tak brzy, že španělská rodinka tou dobou ještě ani nezačala večeřet. To jim připadalo tak exotické, že Alejandro ještě přišel zaklepat na dveře a zeptat se, jestli opravdu nebudeme jíst, ale my už jsme jen z polospánku odpověděly, že opravdu ne :-).
Po cestě jsme se našeho opatrovníka zeptaly, jestli už má představu, co s námi bude nyní. Už 3 měsíce jsme totiž byly v kontaktu s Raquel – další známou z Plzně, se kterou jsme konzultovaly nabídky na pronájmy bytů. Žádný z mých pokusů najít byt předem po internetu ale z různých důvodů nevyšel a Raquel se nyní v klíčový okamžik před naším příjezdem odmlčela. A tak se stalo, že jsme přijely a neměly kam hlavu složit. Alejandro nás uklidnil, že dnes zůstaneme u něj doma a hned druhý den začneme hledat byt. Alejandro bydlí se svou maminkou a sestrou v řadovém domku v pěkné čtvrti nedaleko univerzity. Ve Španělsku je totiž obvyklé, že mladí lidé zůstávají bydlet dlouho u rodičů, zpravidla až do svatby nebo dokonce i potom. Nemohou si dovolit samostatné bydlení kvůli vysokým nájmům (ale o těch ještě později).
Od té chvíle se pro nás stal Alejandro opravdu něčím jako starším bratrem – přezdívku Big Brother si vysloužil, když nám svěřil, že by se příští rok chtěl přihlásit do konkurzu už jedenáctého vydání této reality show ve Španělsku. Trpělivě nám vysvětloval, jak to ve Španělsku chodí. Některé z jeho „hlášek“ jsou nezapomenutelné. Například: „Traffic lights are only a decoration here.“ „Spanish people are crazy.“ nebo „Europe beginns behind the Pyrenees.“ a nakonec „ Nepořádejte divoké party ve svém novém bytě nebo se vám něco zničí a nedostanete zpět svou zálohu.“ Vyprávěl nám o svých zážitcích z Plzně – že ho už nudily ty čtyři plzeňské bary, že ho brali místní jako konkurenci, když šel v baru tancovat s holkou a poprali se kvůli tomu nebo jak se vyděsil, když mu po desetiminutové známosti jiná slečna sdělila, že se kvůli němu hodlá rozejít se svým přítelem. Také jsme našli společnou řeč ohledně učitelů na katedře. To když Mr. Tolletovi přezdíval Mr. Toilet, zatímco česká verze zní Toaleťák.
Najivně jsem si myslela, že mají s Raquel už připravený seznam bytů, které půjdeme příští den obejít (den našeho příjezdu byla neděle, a tak nebylo možné někam volat apod, protože neděle je fiesta:). Avšak nebylo tomu tak a teprve na procházce po okolí Alejandro koupil noviny s inzeráty na pronájmy a poté jsme hledali společně i na internetu. Zjistila jsem, že Španělé vás radši nechají několik dní bydlet u sebe než aby zařídili něco předem :-). Alejandrova rodina byla velmi milá. Neustále opakovali, jak jsme statečné, že jsme přijely, i když nemáme bydlení, ale já jsem si pořád ve skrytu myslela „neměly jsme spíš udělat něco jinak?“.
Brzy odpoledne jsme se všichni nasoukali do auta ( ne do toho malého, ale do druhého velkého) a vydali se do centra města. Alejandro s rodinou jeli na rodinný oběd k babičce a nás na tři hodiny ponechali svému osudu. (Vysvětlili nám, že jedí dlouho, ale nakonec jsem stejně zjistila, že nejpomaleji ze všech jím já.:-). Potulovaly jsme se po městě, všude byly spousty lidí. Někteří se šli teprve najíst, jiní už užívat siestu. Některé bary byly přeplněné k prasknutí a jiné naopak zavíraly. Všude zmatek. Nevěděli jsme, kam bychom měly zajít na jídlo. Po cestě a probdělé noci na letišti jsem měla žaludek jako na vodě. Nakonec jsme na pokraji vyčerpání zašly do pekařství a zakoupily něco jako listový šátek naplněný sýrem a šunkou. Po dalším bloumání jsme zašly ještě do kavárny na kávu a minerálku. Obsluhující byla černoška a chvíli trvalo než jsem se s ní domluvila, co vlastně chceme, ale nakonec se povedlo. Připadaly jsme si na tom místě trochu nepatřičně, protože to nebyla kavárna, jakou známe od nás. Na zemi se povalovalo spoustu odpadků, ale nikomu to nevadilo. U stolků sedělo i několik starších mužů, kteří se po nás divně dívali.
Když jsme přijeli zpátky domů, šly jsme se s Dariou vykoupat do bazénu, který patří k celé čtvrti, a který se toho dne uzavíral kvůli začátku školního roku. To nás sice trochu osvěžilo, ale stejně jsme byly tak unavené, že jsme se odebraly do postýlek tak brzy, že španělská rodinka tou dobou ještě ani nezačala večeřet. To jim připadalo tak exotické, že Alejandro ještě přišel zaklepat na dveře a zeptat se, jestli opravdu nebudeme jíst, ale my už jsme jen z polospánku odpověděly, že opravdu ne :-).
2 komentáře:
Mila Madlo. Teeeda, musim rict, ze Tve vypraveni je misty snad zajimavejsi nez ten nejproslulejsi Kinguv thriller:-), uz se nemuzu dockat dalsiho:))
Jinak me mrzi, ze jsem nemohla byt na rozlucce, ale ze Sumavy do Prahy to neni zrovna pet kilometru, ze:)).
P.S.: Nechces na blog vystavit fotos slicneho Alejandra?:-))
P.S.S.: Od vcera mame klicky od noveho podnajmu, cele dve mistnosti, predsinka,koupelna a dokonce malickaty pidibalkonek, ani ja ani Michal tomu nemuzeme uverit:))!! Zabava ale teprv zacina, nez to vybavime a tak, naky mesic to potrva..A taky financne..Uvidime:))No, jsem zvedava, jak se to vyvine s vasim bydlenim:D, zatim, Vcela:))
Ahoj Madlo,
tvůj popis cesty autobusem se námbude jistě hodit, zvlášť proto, že když neumíme španělsky, těžko bychom řidiči něco vysvětlili:-), i když já už jsem pilně u třetí lekce:-)a umím tudíž říct, že nemluvím španělsky, ale pouze anglicky:-).
Naše stěhování už je naspadnutí (tento víkend). Dokonce jsme kvůli tomu chtěli využít ášiny odbornosti a poradit se o barvě zdí. Nakonec zvítězila oranžová a žlutá (každá do jiné místnosti:-)).
Už se za tebou těšíme:-)
P.S.: Nemůžeme se dočkat dalších zpráv.
Terka
Okomentovat