Výsledek ankety „Co si Madlenka toužila koupit ve Španělsku?“

Ve Španělsku se mi líbí spousta věcí, ale ne všechno si lze koupit. Něco je příliš objemné a těžké, něco zase neužitečné a něco příliš drahé :-).
A tak jsem si koupila .... (viz foto)

V čase předvánočním jsme si zahrály na modelky a nafotily jsme se v našich nových modelch na našem oblíbeném místě v Parque Grande.

Foto + líčení Daaya design :-)

http://picasaweb.google.com/obejdola/Modelky?feat=directlink

Caperucita roja

O tom, že naše španělská škola je zvláštní nebo přinejmenším pro nás netradiční, svědčí i tento „projekt“, který jsme dělali na hodinách metodiky.
Ve skupinách jsme zpracovávali pohádku O Červené karkulce, přidávali jsme postavy, měnily děj a to vše jsme potom předváděli jako divadelní scénku. Každá skupina měla příběh adaptovat pro jiný věk žáků. Já jsem si tedy vybrala skupinu, která se věnovala dětem nejstarším – 10 až 12 let (zde konec 1.stupně ZŠ). Práce na projektu nám zabrala 2 týdny, což znamená asi 5 vyučovacích hodin. Moje spolužačky se rozhodly nejprve celý příběh zpracovat ve španělštině. Naučila jsem se při tom spoustu nových slovíček – vlk, myslivec, nedoslýchavý, flirtovat atd. Jejich tok řeči, kdy se překřikovaly jedna přes druhou, jsem jakž takž zvládla sledovat, ale bohužel jsem se do vymýšlení nemohla zapojit, na to už byla moje jazyková (španělská) kapacita nedostatečná. V našem podání jsem představovala přítelkyni vlka, která je zlá a podlá a navádí svého partnera k nepravostem.
To, že jsme si vyzkoušeli něco praktického namísto klasického vysedávání v lavicích a dělání si poznámek, je samozřejmě chválihodné. Bohužel jsme (zatím) nedostaly žádný feedback. Ve finále jsem nepoznala rozdíl mezi zpracováním pro nejmenší a nejstarší děti (třeba úroveň použitého jazyka) a také vynaložený čas se mi zdál až příliš. Jako obvykle vše bylo rozvleklé a dalo by se to zvládnout mnohem rychleji a úsporněji.
Ale alespoň jsme se pobavili a to jde přece především :-))

http://picasaweb.google.com/obejdola/CaperucitaRoja#

Advent v calle Escosura

Dnes večer zapálíme už třetí svíčku na adventním kalendáři, a tak přišel čas, abych vám napsala, jak tento sváteční čas trávíme.

S výrobou adventního věnce jsme začaly v pátek 28. listopadu. V univerzitním kampusu jsme si obstaraly (rozuměj nakradly) větvičky túje, u Vietnamců jsme zakoupily přenádhernou stužku a jinde zase zlaté svíčky . Jak se nám povedl, posuďte sami.

První adventní neděli jsme si s naším novým věncem náležitě užily:-)

A hned druhý den nás (tedy hlavně mě) čekalo překvapení v podobě originálního adventního kaledáře. Od té doby se otevírání každého balíčku stalo každodenním rituálem, který probíhá u odpolední kávy. Několik mikulášských dárečků jsme si s sebou vezly i do Madridu, kde jsme je otevíraly v místních kavárnách (například v muzeu Prado). Někdy na nás z kalendáře vypadne nějaký vzkaz, třeba Dnes si dáme Becherovku :-) Letošní advent si výjimečně užívám a cítím se pokaždéjako malé dítě těšící se na překvapení. Díky tobě Darinko!!

Mikuláš na nás nezapomněl a nadělil nám něco španělského cukroví, mně nové tkaničky do bot(staré se mi neustále rozvazovaly) a Darie vánoční čaj. Zcela vážně jsme předtím debatovaly o nadpřirozených bytostech typu Mikuláš a Ježíšek - kdy se objevují, jaké dárky nosí a jak kontakt s nimi probíhá.
Od Španělů jsme pomalu začaly přejímat zvyk hledat záminky k fiestě, a tak jsme se rozhodly oslavit letos svatou Lucii, ačkoliv ani u nás ani tady se nijak zvlášť tento svátek nedrží. Vypravily jsme se do kina na úžasný film a pak si udělaly příjemný večer s bylinným likérem, který jsme při té příležitosti zakoupily.





http://picasaweb.google.com/obejdola/Adventn#