Dnešní den začal nenápadně. Dopoledne jsme se vypravily na studijní oddělení, abychom dořešily definitivní podobu našeho rozvrhu. Postávaly jsme u nástěnky se seznamy předmětů a snažily se najít ty správné informace, když nás najednou oslovila slečna, která nám připadala povědomá, ale zdálo se, že není odkud. „I remember your faces! I was on Erasmus in Pilsen.“ A hned jsme byly doma. Nepamatovaly jsme si sice, na které předměty jsme s ní chodily, byly to přece jen dva roky nazpátek a my samy jsme tou dobou byly na univerzitě nové a měly jsme jiné starosti než okukovat Erasmáky. Dívka se jmenovala Ana a dala nám na sebe kontakt, okomentovala některé předměty, které jsme měly zapsané a zhrozila se. „My God! Why do have so many subjects?“ Na to jsme neuměly přesvědčivě odpovědět, předmětů máme jenom 6. Samy jsme ale byly překvapené, kolik času budeme muset trávit ve škole.
Během dopoledne jsme obdržely několik telefonátů s ohlasy na náš nový – už druhý a vylepšený inzerát na pronájem třetího nevyužitého pokoje v našem bytě. A tak jsme mezi jednou a druhou hodinou místo kýženého klidu v době oběda ukazovaly byt jedné Francouzce a jedné Španělce. Obě se nás ptaly, jak jsme našly tak skvělé bydlení. Nicméně vady se zde stejně najdou. Například nespolehlivý internet (dá se pouze parazitovat na cizí síti) nebo calefacción individual, které je dražší než central. To odradilo například poslední zájemkyni o byt, což byla poněkud prudká Polka.
Na třetí hodinu jsme měly domluvenou schůzku s naší spolužačkou a spoluerasmačkou z Plzně Ivanou, která přijela teprve předevčírem. A zároveň s další o pár let starší studentkou z Plzně, které se zde natolik zalíbilo, že sem i po skončení stáže dál jezdila tak dlouho, až si tu našla přítele a s tím žije šťastně až dodnes. Bylo to moc příjemné posezení u kávy, které se protáhlo skoro na celé odpoledne. Kladly jsme skorošpanělce nejrůznější dotazy jako „Smí se tu smrkat na ulici?“ nebo „Proč je v barech tolik odpadků na zemi?“ „Podívejte se pod sebe, a když tam budou odpadky, tak je tam házejte taky. Mně to taky dělá problém, ale takhle se to prostě dělá. Po uzavření baru číšník vymete všechno ven na ulici a je to.“ Typicky španělské řešení problému. Ptaly jsme se i na školu. „Se školou si nedělejte starosti. Měly byste tam chodit hlavně na začátku, ale pak uvidíte. Hned na začátku října je tu týden prázdnin, týden fiest.“ Tak to bychom tedy měly.
Krátce před šestou jsme se musely zvednout, neboť se nám ozvala Francouzka, že naši nabídku přijímá. Byly jsme nadšené, protože se nám za všech zájemkyň líbila nejvíc. Daria navíc bude moci konverzovat francouzsky. Naše nová spolubydlící se jmenuje Louis, ale pozor na konci se „Z“, jinak to znamená mužskou variantu téhož jména. Rozhodly jsme se jí pomoci s kufry, které měla dosud v bytě, kde několik dní bydlela. Měly jsme tak možnost vidět další španělský byt. Měl taky hodně místností, ale všechny byly nesmírně tmavé, i teď v podvečer tu bylo potřeba svítit. Začala jsem být vděčná za náš světlý byt s výhledem do dvora, který se mi zpočátku nazamlouval. Při pohledu ven totiž nemám pocit, že se nalézám v západní Evropě ale jaksi hluboku na východě, nicméně je to mnohem klidnější než okna do ulice (nejsme například obtěžovány houkáním klaksonu, pokud vzhledem ke zdejšímu parkování ve dvojstupu jedno z aut nemůže vyjet). Nechaly jsme potom Louis v klidu vybalit a šly si ven zaběhat a pozdě večer (tj. ve španělském stylu) jsme uvařily pro všechny tři večeři. Povídaly jsme si ještě dlouho o Francii a Čechách a španělských zvycích, které jsou pro nás všechny tři exotické a nové a bylo to moc příjemné, dokud se nám nezačala klížit očka a byl čas jít spát.
Každý den v Zaragoze byl zatím něčím výjimečný a zajímavý. Třeba tím, koho jsme ten den potkaly a s kým jsme se seznámily. Jediný, koho bychom si ještě přály vidět, je naše španělská koordinátorka Ana Artigas. Tato polobájná postava se prý na katedře zjevuje zpravidla 2x do semestru a je proto velmi těžké ji vystopovat. Nyní má na dveřích pracovny napsáno, že je pro nemoc nepřítomná a nikdo neví, kdy se uzdraví. Podle naší českošpanělské kamarádky trpí hypochodrií a pokud budeme potřebovat nějaký důležitý podpis, nezbývá než jí zavolat a navštívit ji doma. Ana Artigas zatím neodpověděla na žádný mail, který jsme jí během několika měsíců před odjezdem do Španělska poslaly. Pravda se možná skrývá někde úplně jinde. V zapadlé uličce mezi náměstím San Francisco a naším domem jsme objevily bar Artigas. Třeba se tam jednoho dne naše koordinátorka objeví. Vamos a ver .....
Během dopoledne jsme obdržely několik telefonátů s ohlasy na náš nový – už druhý a vylepšený inzerát na pronájem třetího nevyužitého pokoje v našem bytě. A tak jsme mezi jednou a druhou hodinou místo kýženého klidu v době oběda ukazovaly byt jedné Francouzce a jedné Španělce. Obě se nás ptaly, jak jsme našly tak skvělé bydlení. Nicméně vady se zde stejně najdou. Například nespolehlivý internet (dá se pouze parazitovat na cizí síti) nebo calefacción individual, které je dražší než central. To odradilo například poslední zájemkyni o byt, což byla poněkud prudká Polka.
Na třetí hodinu jsme měly domluvenou schůzku s naší spolužačkou a spoluerasmačkou z Plzně Ivanou, která přijela teprve předevčírem. A zároveň s další o pár let starší studentkou z Plzně, které se zde natolik zalíbilo, že sem i po skončení stáže dál jezdila tak dlouho, až si tu našla přítele a s tím žije šťastně až dodnes. Bylo to moc příjemné posezení u kávy, které se protáhlo skoro na celé odpoledne. Kladly jsme skorošpanělce nejrůznější dotazy jako „Smí se tu smrkat na ulici?“ nebo „Proč je v barech tolik odpadků na zemi?“ „Podívejte se pod sebe, a když tam budou odpadky, tak je tam házejte taky. Mně to taky dělá problém, ale takhle se to prostě dělá. Po uzavření baru číšník vymete všechno ven na ulici a je to.“ Typicky španělské řešení problému. Ptaly jsme se i na školu. „Se školou si nedělejte starosti. Měly byste tam chodit hlavně na začátku, ale pak uvidíte. Hned na začátku října je tu týden prázdnin, týden fiest.“ Tak to bychom tedy měly.
Krátce před šestou jsme se musely zvednout, neboť se nám ozvala Francouzka, že naši nabídku přijímá. Byly jsme nadšené, protože se nám za všech zájemkyň líbila nejvíc. Daria navíc bude moci konverzovat francouzsky. Naše nová spolubydlící se jmenuje Louis, ale pozor na konci se „Z“, jinak to znamená mužskou variantu téhož jména. Rozhodly jsme se jí pomoci s kufry, které měla dosud v bytě, kde několik dní bydlela. Měly jsme tak možnost vidět další španělský byt. Měl taky hodně místností, ale všechny byly nesmírně tmavé, i teď v podvečer tu bylo potřeba svítit. Začala jsem být vděčná za náš světlý byt s výhledem do dvora, který se mi zpočátku nazamlouval. Při pohledu ven totiž nemám pocit, že se nalézám v západní Evropě ale jaksi hluboku na východě, nicméně je to mnohem klidnější než okna do ulice (nejsme například obtěžovány houkáním klaksonu, pokud vzhledem ke zdejšímu parkování ve dvojstupu jedno z aut nemůže vyjet). Nechaly jsme potom Louis v klidu vybalit a šly si ven zaběhat a pozdě večer (tj. ve španělském stylu) jsme uvařily pro všechny tři večeři. Povídaly jsme si ještě dlouho o Francii a Čechách a španělských zvycích, které jsou pro nás všechny tři exotické a nové a bylo to moc příjemné, dokud se nám nezačala klížit očka a byl čas jít spát.
Každý den v Zaragoze byl zatím něčím výjimečný a zajímavý. Třeba tím, koho jsme ten den potkaly a s kým jsme se seznámily. Jediný, koho bychom si ještě přály vidět, je naše španělská koordinátorka Ana Artigas. Tato polobájná postava se prý na katedře zjevuje zpravidla 2x do semestru a je proto velmi těžké ji vystopovat. Nyní má na dveřích pracovny napsáno, že je pro nemoc nepřítomná a nikdo neví, kdy se uzdraví. Podle naší českošpanělské kamarádky trpí hypochodrií a pokud budeme potřebovat nějaký důležitý podpis, nezbývá než jí zavolat a navštívit ji doma. Ana Artigas zatím neodpověděla na žádný mail, který jsme jí během několika měsíců před odjezdem do Španělska poslaly. Pravda se možná skrývá někde úplně jinde. V zapadlé uličce mezi náměstím San Francisco a naším domem jsme objevily bar Artigas. Třeba se tam jednoho dne naše koordinátorka objeví. Vamos a ver .....
Žádné komentáře:
Okomentovat