Já a Magdaléna

Na svoje jméno jsem si vyslechla různé reakce. Třeba "very spanish" nebo "Do you know, that ...?" Samozřejmě Magdaléna není jméno španělského původu, nicméně je to jméno zde asi docela oblíbené. Nejčastěji se vyslovuje maddaléna. Sice jsem nepotkala žádnou slečnu toho jména, ale spoustu kostelů a dokonce zpovědnici. A cože jsem to měla vědět? Magdalenas je oblíbené sladké pečivo, něco jako muffiny. Má spoustu podob někdy s čokoládou někdy bez, hodí se výborně do pudingu místo piškotů nebo jen tak ke kávě a všem to připadá hrozně vtipné.

Připojuji sérii fotografií dokumentující výskyt magdalen ve španělsku od svých dvorních fotografů "Daríi Novákové" (also very spanish) y su hermano Carlos řečený Iberkája. :-))



http://picasaweb.google.com/obejdola/Magdalenas?feat=directlink

Čínská propiska z Českých Budějovic

Jak je vidět, v posledních dnech jsem toho na blog moc napsat nestihla a své nejlepší písařské schopnosti jsem vyplýtvala na nejrůznějších školních úkolech. Možná už nestihnu sepsat obsáhlá dobrodružství z výletů do Tarazony a Calatayudu nebo své překladatelské zážitky, ale aspoň nějaký ten kousek všedního dne.

Jak to tak bývá, na poslední chvíli mého pobytu mi dopsaly obě dvě mé oblíbené a hýčkané čínské propisky. Protože bez nich nejsem schopna přežít a už tím spíš zvládnout zkoušky ve škole, zašla jsem do nejbližšího papírnictví. Pan prodavač zůstal zírat na moji propisku a tázal se, jaké je značky. "Česká značka koh-i-noor", vypravila jsem za sebe, nechajíc stranou fakt, že propiska se označuje jako čínská:-). "Tak tu jsem nikdy neviděl, ale zkus to vedle, tam mají větší výběr", doporučil prodejce. V dalším obchodě se situace opakovala s tím rozdílem, že prodavač propisku rozebral a pak ji neuměl složit zpátky. Už jsem se začala obávat o její osud, tak jsem mu ji radši vytrhla z ruky.

A tak jsem to už radši dál nezkoušela a nechala si náplně poslat poštou. Přišly právě včas:-)

Co je uvnitř balíčku?

Většina hlasujích (5 z 8) odpověděla správně, že je uvnitř balíčku je...

... úžasné, načinčané, sladké ...

... tříkrálové pečivo jménem Roscon. Ve Španělsku dostávají děti na Tři krále dárky, o které si píšou podobně jako my Ježíškovi. Tři králové tyto dárky nedělují do punčoch a ponožek připevněných na balkoně. Nám přinesli jenom Roscon, o který jsme si zapomněly napsat, ale i tak jsme si pošmákly:-) Roscon se může jíst buď v předvečer k večeři nebo ráno 6. ledna k snídani s hrnkem horké čokolády.

A tady ještě varianta Rosconu, jak jsme ji zachytily v ulicích Tarazony.

Lotka

Uvědomila jsem si, že celou dobu svého blogování popisuji život španělský a španělskou náturu, i když celou dobu sdílíme obydlí s francouzským živlem. Občas už jsem něco o naší spolubydlící napsala, teď ale přišel čas na to, abych jí věnovala samostatný článek. Její osobnost si to určitě zaslouží. Mimochodem proto, že je autorkou několika otázek v sekci Otázky o Čechách ...
Ve skutečnosti se jmenuje Louise, ale pro naše potřeby jsme si zanedlouho překřtily Lotka podle románu Luisa a Lotka. Studuje cizí jazyky pro komerční praxi a nezapomíná neustále opakovat, že to je obor, který ve Španělsku neexistuje. Nutno říct, že v cizích jazycích je opravdu dobrá. V kontrastu s jejími studijními úspěchy jsou situace z běžného života, při kterých zůstává rozum stát.
První vyprávění o Lotce se bude týkat zdraví. Vy, kdo se připravujete na dráhu lékařskou, byste měli číst pozorně, abyste se dozvěděli, jak se léčí ve Francii. Během svého pobytu tady jsem prodělala jednodenní střevní virózu a den nato ji ode mě chytla Lotka. Takové věci se u nakažlivých chorob občas stávají, zarážející je však tvrzení Lotky, že se viróza přenesla pohovkou. Odvodila si to od faktu, že večer seděla dvě hodiny na pohovce, kde jsem já předtím strávila část noci a skoro celý den (je to totiž nejblíž záchodu). Kontaminaci pohovky následně vyřešila vypráním povlaku na dvou pohovkových polštářcích.
Nyní je Lotka nemocná a podle zběžného pohledu usuzuji na běžné nachlazení, možná dokonce chřipku. Její samoléčba je poněkud neobvyklá. V mrazech chodí běhat ven, potom se její stav evidentně zhoršil, tak aspoň cvičí doma něco jako gymnastiku. Místo toho, abychom si v bytě konečně pořádně zatopily, stahuje zběsile topení pokaždé, když ho nastavíme alespoň na dvacet stupňů. Následkem toho se každé ráno budíme do „příjemných“ 14 °C.
Další unikát je způsob Lotčina praní prádla. Původně jsme si praly všechny tři dohromady a docela to fungovalo. Život nám zpestřovala jenom maminka na telefonu, která na dálku usoudila, že nemáme kvalitní prací prášek, že ho dáváme někdy moc a jindy málo nebo že do pračky dáváme moc prádla a to se pak špatně vypere. Radost jsem paní Francouzové asi neudělala. Když u nás byla na návštěvě, klidně jsem si přidala do pračky vše, co jsem potřebovala vyprat, a ta se pak stala „přeplněnou“. Bohužel tu ale narozdíl od její dcery nemám tolik oblečení, abych mohla čekat další týden na vyprání. Nyní po Vánocích si Lotka začala prát sama a tu a tam nám nabídne, abychom se přidaly. Tuto možnost většinou nevyužíváme, protože barevná skladba prádla, které dává dohromady, od bílé přes červenou, fialovou, zelenou až po černou nám upřímně řečeno moc nevyhovuje. Jednou jsem se osmělila a chtěla jsem do této směsi přidat čtvery své ponožky, které jsou světle hnědé a na nichž mi už tolik nezáleží. Lotka ale svým znaleckým pohledem zhodnotila, že v pračce je po tomto zásahu příliš prádla a vyndala svůj ručník. Ručník versus ponožky!
Společné soužití s neznámými lidmi a navíc cizinci určitě vyžaduje spoustu trpělivosti a tolerance. Mě ale pokaždé, když se u nás v domácnosti objeví něco nového a překvapujícího, napadá, kde je ta Francie, ke které tak vzhlížíme? Ta kulturní velmoc, kam se jezdilo na zkušenou a kam mnozí naši umělci a intelektuálové emigrovali? V čem tkví ta opěvovaná krása jazyka francouzského? Těžko říct. A tak jenom němě obdivuji každého, kdo měl tu odvahu do Francie jet nebo tam dokonce strávit nějaký delší čas. Já bych se nyní do země žabožroutské skoro i bála.

O Španělské povaze

Že jsou Španělé pomalí a všechno jim nějakou tu chvilku trvá, to je myslím známá věc. Že zůstávají za každou cenu v klídku a nerozčilují se v situacích, kdy my bychom už vyskakovali z kůže, také není překvapující. Přesto byly všechny naše návštěvy touto skutečností poměrně zaskočeny. Ráda bych tento rys španělské povahy přiblížila na dvou příkladech – první z nich je jazyk španělský a druhý naše příhoda s vodou.
Jestli existuje něco jako možnost charakterizovat určitý národ skrz jeho mateřský jazyk, nevím. Každopádně mě po čase pobytu ve Španělsku zaujala souvislost mezi nejčastěji používanými výrazy a chováním Španělů. Mezi tato slovíčka, která by neměla chybět ve slovní zásobě žádného cestovatele, patří například:

tranquila – klídek, v pohodě
no te preocupes – neměj starost
vamos a ver – uvidíme
disfrutar – užívat (si)
fiesta – svátek, oslava
siesta - :-))

Španělům, zdá se, nevadí na cokoliv si jakoukoliv dobu počkat. Ať už se jedná o autobus MHD (na stanicích není uveden přesný jízdní řád, jak ho známe od nás ale pouze intervaly a doba odjezdu z konečné stanice), učitele ve škole (klidně až půl hodiny), fronta u pokladny v supermarketu, zpoždění linkového autobusu (až hodinu) a tak by se dalo pokračovat do alelůja.
A zřejmě nevadí ani čekání na tekoucí vodu, která bez jakéhokoliv zjevného důvodu zmizela z našich kohoutků na Tři krále. Protože nikde v domě neviselo žádné oznámení, vydaly jsme se asi po hodině na výzvědy k sousedům. Otevřela nám zcela neznámá paní a s úsměvem se zeptala „Bez vody?“ „Ano, také bez vody.“ Teprve po chvíli přišla ke dveřím naše sousedka i s manželem, konstatovali, že voda chybí ve všech domácnostech okolo, že v horší den se to stát nemohlo, protože je jich v bytě deset a že věří, že do večera zase začne téct. Byli klidní a optimisičtí a slíbili, že když se něco dozví, tak dají vědět. Tři králové - Los Tres Reyes Magos jsou ve Španělsku důležitý svátek, kdy se schází celá rodina, všechny obchody jsou zavřené, a tak není snadné takovouhle nenadálou situaci řešit.
My jsme to pojaly poměrně španělsky a po obědě (sestával z dušené zeleniny a vejce a sýra) jsme se vypravily na Tour de Bars, abychom si daly kávu, něco k pití a došly na WC. Voda netekla ani večer, ani v noci. To už ale byla před domem přistavena cisterna s pitnou vodou. Teprve druhý den dopoledne, zrovna když jsme se odhodlaly umýt nádobí tábornickým způsobem, jsme uslyšely bublání a v zápětí se voda vrátila do našeho domova. A s ní i internet, protože ten se vytratil také jako pára nad hrncem. :-() Až budete příště z něčeho vyšilovat, opakujte si v duchu tranquila tranquila .. třeba vás to přejde:-).

Madrid podruhé

(6.-9.12. 2008)

Shodou náhod nebo snad řízením osudu jsem se v Madridu ocitla podruhé hned následující týden po školním výletě. Společnou cestu s Darinkou a Ivankou jsme plánovaly dlouhu dopředu. Moc jsem se těšila, protože už jsem díky školní exkurzi prošla ochutnávkou, která mě beze zbytku navnadila. Nechám stranou nepříjemné počasí (celé čtyři dny pršelo), špatnou polohu ubytovny (půl hodiny chůze od metra + 30 minut jízdy metrem do centra) a omezím i výčet památných míst, protože ty jsou i s popisem ve fotogalerii.
Madrid sice není turisticky zrovna nejoblíbenější město ve Španělsku, neboť památkami ve srovnání třeba s Barcelonou neoplývá, ale přesto stojí zato ho navštívit. Má své kouzlo a samozřejmě atmosféru hrdého a pyšného hlavního města. Leží v samém srdci Španělska, a proto se zde kříží důležité cesty. Je tu královský palác a hned naproti katedrála, významné galerie a muzea, parky a spousta a spousta atrakcí.
Protože jsme svou cestu podnikly v čase předvánočním, věnuji první vzpomínku vánoční výzdobě, která mě zaujala hned z několika důvodů. Jednak byla velmi výrazná a skoro bych řekla přebujelá. Z jednoho z hlavních náměstí vybíhalo hned několik ulic a každá z nich byla ozdobená jiným druhem dekorace, jiných tvarů a jiných barev. Nikdo se nenamáhal dát Madridu jednotný předvánoční styl. Použité ozdoby byly velmi originální (viz foto), ale někdy se mi zdálo, jako by s Vánocemi neměly mnoho společného – u nás oblíbené motivy komet, hvězd, stromků atd. zde chyběly buď úplně nebo alespoň v ulicích, jimiž jsme procházely.
Za zmínku stojí i madridské metro. Na první jízdu jsem se těšila jako malé dítě, protože jsem ve svém životě ještě nezažila tak dlouhé období bez metra, na něž jsme v Praze tak hrdí :-))). Madridské metro má 12 linek, které jsou důmyslně prokombinované a pokud se v tom labyrintu zorientujete, doveze vás, kam potřebujete. Jednotlivá jízdenka stojí 1 Euro, což je stejné jako v Praze, ale když vezmete do úvahy, co všechno můžete za 1 Euro procestovat v Madridu, dojde vám, jak moc je pražská „socka“ drahá. Madridské vagony metra jsou neuvěřitelně úzké, stojící se tísní na sedící. Stejně tak perony nejsou z nejprostornějších. Obzvlášť v sobotu – v den státního svátku Día de constitucion, kdy madrileños vyrazili do ulic, jsem se divila, že nikdo nespadl z nástupiště pod kola jedoucího vlaku. Na peronech se totiž tvořily fronty ve stylu Japonska či New Yorku, což jsem do té doby viděla jen ve filmech.
Plny očekávání jsme se vypravily do jednoho ze tří proslulých madridských muzeí – do Muzea Prado. Dvouhodinové stání ve frontě za vytrvalého deště bylo velmi vyčerpávající, ale byly jsme odměněny vstupem zdarma a nejenom tím. Museo Prado je obrovské a my jsme neodolaly a prošly jsme ho úplně celé. Neodradilo nás ani varování paní Docet (maminka Louis, která u nás byla tou dobou na návštěvě), že si musíme vybrat jenom něco, ani můj průvodce, který napsal „Naplánujte si do Prada několik návštěv, snažit se zvládnout vše najednou by bylo příliš domýšlivé“. Asi domýšlivé jsme, protože jsme se do toho vrhly přímo po hlavě. Mě osobně nejvíc zaujal salonek s Goyovými „tmavými malbami“, který obsahoval i známého Saturna pochutnávajícího si na svých dětech. I když se v tomto případě nejednalo o originály (ty totiž Goya maloval přímo na zeď ve svém domě), obrazy vyzněly působivě, neboť byly nasvíceny tlumeným světlem. V Pradu se mi líbila i jedna z „vychytávek“, kterou připravil klub přátel Muzea ve spolupráci s lektorským oddělením. Pokud vás některá část expozice doslova uchvátí, můžete si přímo na místě zakoupit malou brožurku s komentářem dotyčných obrazů a to za pouhé 1 Euro a hned v několika jazycích. Této možnosti jsem využila a domů jsem si odvezla hned několik „Goyů“. Po čtyřech hodinách plného soustředění na obrazy, španělské popisky a informační tabule, v nohách nevím kolik kilometrů, sužovány hladem a žížní, usoudily jsme, že je nejvyšší čas k odchodu. I když umění miluji, necítím nutnost položit za něj život, i když smrt v Pradu by byla docela důstojná, pomyslela jsem si.
S odstupem času můžu říct, že Madrid je stejný, jako jeho vánoční výzdoba. Různorodý, proměnlivý, uspěchaný, hlučný, se všemi výhodami i neduhy velkoměsta a na druhou stranu umělecký, rozjímavý, se zákoutími, kde se zastavil čas. Je typicky španělský a přece poskytuje útočiště tolika cizincům, kteří nyní spoluvytváří jeho charakter. Má první a druhá návštěva ve mně zanechaly úplně rozdílný dojem. Dvakrát do stejného Madridu nevstoupíš:).
Na konci těch čtyř nabitých dnů jsme se už docela těšily zpátky do Zargozy, kterou jsme mezitím začaly považovat za vlastní, i na náš byteček (v té době v něm vládla stejně jako teď zásluhou Lotky doba ledová:), který nám poskytuje aspoň dočasný domov.

http://picasaweb.google.com/obejdola/Madrid?feat=directlink