Úvodem výsledek minulé ankety. Otázka Co znamená španělský výraz Príncipe azul ? nebyla zdaleka tak jednoduchá a vaše odpovědi byly méně jednoznačné než minule. Správná odpověď je za b) Výraz pro vysněný typ muže (každá takového máme:). Není to tedy ani přezdívka pro Rafaela Nadala ani jméno prince z pohádky O Popelce natož označení pro nástupce trůnu, prince Filipa.
Ve čtvrtek k večeru jsme sedly na autobus směr Centrální nádraží. Byla už tma, když jsme s mírným zpožděním spěchaly k budově. Zvonění mobilu jsem ignorovala napoprvé i napodruhé s dobrým úmyslem ušetřit volajícímu drahocenný kredit. Rozhlížela jsem se po rozlehlé hale, ale marně. Napotřetí už jsem vyzvánějící Amélii utišila a dozvěděla se, že čekající vyčkává jinde, než jsem čekala. Terka se Štěpánem na mě mávali a smáli se. Měli jsme před sebou čtyři společné dny.
V pátek dopoledne lilo jako z konve navzdory předpovědi „v Zaragoze prší dvakrát za rok“ byl tento déšť už nejméně desátý během dvou měsíců. A tak jsme sušili a sušili a do Parque Grande došli až potmě. V sobotu dopoledne jsme stihli překrásný hrad Aljafería – „nejvýznamnější památka z arabského období v Zaragoze, obecně považován za nejkrásnější muslimskou stavbu v celém Španělsku s výjimkou Andalusie, ovšem granadské Alhambře ani cordobské Mezquite se v žádném případě nemůže rovnat“ jak praví průvodce. Popis podobný předpovědi počasí typu nebude-li pršet, nezmoknem.
Odpoledne patřilo dobrému jídlu a umění. Začali jsme s churros s čokoládou, což jsou dlouhé tyčinky, které se v čokoládě máčí. Vychutnali jsme si i expozici Goyi v Muzeu Camón Aznar. Brali jsme to jako předkrm k tomu, co teprve mělo přijít v neděli jako hlavní chod. Kolem osmé večer jsme se doplahočili do restaurace Las Palomas. Tam si zaplatíte 14 Eur a pak můžete zkonzumovat cokoliv. Zejména Štěpán byl nadšen a svým apetitem doháněl to, co jsme my křehká děvčata nezvládla. Poprvé v životě jsem tam ochutnala chobotnici. Byla trochu tužší, ale těžko říct, jestli to bylo tou konkrétní úpravou nebo taková prostě chobotnice je. Možná jsem jenom narazila na chapadlo, které mělo tuhý kořínek. Další v pořadí byla v mém případě paella, tradiční jídlo mnoha druhů. Tentokrát s mořskými plody. Mezi rýží se líně povalovaly mušle, kalamáry nebo krevety. Z dalších chodů bych vyzdvihla moučníky. Jako expert na sladké jsem byla velmi spokojena s dortíkem, který byl z těsta tak lehkého, že div neuletěl z talířku. A taky s pudinky a něčím mezi salebem, pudinkem a vaječným likérem. Ani nám nepřipadalo, že tu sedíme už tři hodiny. O naše pohodlí se staral sympatický a pohledný číšník, který nám doporučil ještě zmrzlinu na závěr.
S plnými žaludky jsme se odebrali časně spát, abychom druhého dne dobyli nedobytnou vísku Fuendetodos.
Žádné komentáře:
Okomentovat