Studentský život

Go out, salir, nebo pařit. Naše první setkání s nočním městem proběhlo v sobotu před tím, než jsme šly poprvé do školy. Vyrazily jsme ven v devět a vrátily se kolem druhé. Na naše poměry myslím normální čas. Jenže Španělé teprve v devět večeří a kolem druhé vyjdou do ulic. I tak bylo město nezvykle plné lidí, možná víc než za dne. Bylo ještě teplo jako v Praze v létě, a tak jsem se vyšňořila do džín a letních šatiček ze Sanu Babu a přes ramena jsem si přehodila nový šátek. Na Paseo Independencía jsme viděly pouliční umělce, potom jsme to vzaly kolem našich oblíbených svatebních šatů (skvělý orientační bod) a najednou se před námi vynořila katedrála v celé své kráse. Zůstaly jsme chvíli zírat v němém úžasu a pak jsme zabočily do jedné z bočních ulic, kde se konal středověký jarmark. Přes neuvěřitelné davy lidí ale nebylo možné dohlédnout na zboží vystavené na jednotlivých stáncích. Rozhodly jsme se najít si nějaký bar a dát si něco menšího k jídlu a pití. Mohlo by se zdát, že při hustotě výskytu barů ve městě nemůže být nikdy problém si najít místo k sezení, ale opak je pravdou. Hledaly jsme dlouho a musely jsme projít i ty menší uličky, až jsme konečně našly jeden, který se nám zamlouval. Nechaly jsme Dariu venku, aby hlídala zabraná místa u stolu, a já s Ivanou jsme se vypravily objednat dovnitř pití. Barmani kmitali sem a tam, lidé se tlačili jeden na druhého a byl tam neuvěřitelný hluk. Byla jsem vděčná za Ivaninu výšku a schopnost upoutat na sebe pozornost. S pivem, vínem a jídelním lístkem jsme vypadly ven, kde jsme začaly studovat nabídku jídel. Vyhrála to bageta se šunkou serrano a nyní byla řada na mě, abych se probojovala dovnitř a vyřídila objednávku. V duchu jsem se musela smát, protože jsem měla pocit, že s mým jemným hláskem a drobnou postavou si mě nikdy nevšimnou a budu dřív ušlapána než nakrmena. Nevím jak, ale nakonec jsem se s barmanem nějak domluvila, on si na objednací lístek napsal moje jméno řka, že mě pak zavolá. Po chvíli opravdu vyběhl ven a něco zakřičel, sice „magda“ znělo tak exoticky, že jsem stěží pochopila, že se jedná o mě a naše bagety, ale hlavní bylo, že jsme si za chvíli pochutnávaly. Tak je to ve Španělsku často. Při tak chaotické organizaci má člověk pocit, že je malý zázrak, když vše dobře dopadne.
Příští čtvrtek jsme byly pozvány na Erasmus Party. Doufaly jsme, že bychom tam mohly potkat nějaké nové lidi a společně s Louise i Ivanou jsme zamířily směrem bar Martinik. Hudba zde však hrála tak nahlas, že možnost popovídat si s někým se blížila k nule. Zkonzumovaly jsme pivo zdarma a přesunuly se do vedlejšího podniku. Erasmus Party se nakonec konala i tam, i když neorganizovaně, protože jsme tam potkaly dva Maďary a Portugalce. Poprvé jsme tam ochutnaly tapas – malé jednohubky, jejichž složení se liší bar od baru. Ty naše se skládaly z pravých krabích tyčinek a nějaké rybičky (asi sardinky) a oliv. O týden později jsme se rozhodly vyzkoušet jinou party. Opět začínala až v půl jedenácté a naše zkušenost z minulého týdne byla, že se lidé začali scházet až tak před půl dvanáctou. Nevím, proč se tyto party konají uprostřed týdne. Někteří studenti možná už v pátek školu nemají, ale pedagogické fakulty všude v Evropě zaměstnávají své slušné studentky celotýdenně:-). Uvelebily jsme se s Dariou na barových stoličkách a trochu znuděně jsme se rozhodly vypít si svou Colu a zase jít, protože jakožto introvertní melancholici jsme nekomunikativní a nemáme šanci se s nikým seznámit. To jsme ale nepočítaly s tím, že se Španělé budou chtít seznamovat s námi. Pokud si chcete procvičit své schopnosti porozumění v cizí řeči, zajděte si do hlučného baru s disco hudbou a pokuste se plynně konverzovat. Byly jsme pozvány na drink, což se nám líbilo a k tanci, což v mém případě bylo již horší. Právě včas se nám podařilo odejít s pomocí výmluv jako „zítra ráno máme školu“ (zcela pravda), „u nás tak pozdě večer ven nechodíme“ (zčásti pravda), „u nás nemáme bary“ (nepravda). Prostě Česká republika byla vylíčena jako svaté místo a my dvě jako světice, které opravdu už musí domů:-).
Ze všech míst, která jsme zatím po večerech navštívily, u mě na plnou čáru vede bar s bezplatnou výukou salsy. Sice jsme se prozatím nezapojily a jenom se snažily odkoukat alespoň základní kroky, ale i tak to byl hluboký zážitek. Některé páry budily dojem profesionálů, s pravým latinským temperamentem si tanec opravdu užívaly. Snad tam brzy zase zajdeme a pokusíme se alespoň o ty základní kroky, koneckonců taneční boty už jsou na cestě za námi.