(6.-9.12. 2008)
Shodou náhod nebo snad řízením osudu jsem se v Madridu ocitla podruhé hned následující týden po školním výletě. Společnou cestu s Darinkou a Ivankou jsme plánovaly dlouhu dopředu. Moc jsem se těšila, protože už jsem díky školní exkurzi prošla ochutnávkou, která mě beze zbytku navnadila. Nechám stranou nepříjemné počasí (celé čtyři dny pršelo), špatnou polohu ubytovny (půl hodiny chůze od metra + 30 minut jízdy metrem do centra) a omezím i výčet památných míst, protože ty jsou i s popisem ve fotogalerii.
Madrid sice není turisticky zrovna nejoblíbenější město ve Španělsku, neboť památkami ve srovnání třeba s Barcelonou neoplývá, ale přesto stojí zato ho navštívit. Má své kouzlo a samozřejmě atmosféru hrdého a pyšného hlavního města. Leží v samém srdci Španělska, a proto se zde kříží důležité cesty. Je tu královský palác a hned naproti katedrála, významné galerie a muzea, parky a spousta a spousta atrakcí.
Protože jsme svou cestu podnikly v čase předvánočním, věnuji první vzpomínku vánoční výzdobě, která mě zaujala hned z několika důvodů. Jednak byla velmi výrazná a skoro bych řekla přebujelá. Z jednoho z hlavních náměstí vybíhalo hned několik ulic a každá z nich byla ozdobená jiným druhem dekorace, jiných tvarů a jiných barev. Nikdo se nenamáhal dát Madridu jednotný předvánoční styl. Použité ozdoby byly velmi originální (viz foto), ale někdy se mi zdálo, jako by s Vánocemi neměly mnoho společného – u nás oblíbené motivy komet, hvězd, stromků atd. zde chyběly buď úplně nebo alespoň v ulicích, jimiž jsme procházely.
Za zmínku stojí i madridské metro. Na první jízdu jsem se těšila jako malé dítě, protože jsem ve svém životě ještě nezažila tak dlouhé období bez metra, na něž jsme v Praze tak hrdí :-))). Madridské metro má 12 linek, které jsou důmyslně prokombinované a pokud se v tom labyrintu zorientujete, doveze vás, kam potřebujete. Jednotlivá jízdenka stojí 1 Euro, což je stejné jako v Praze, ale když vezmete do úvahy, co všechno můžete za 1 Euro procestovat v Madridu, dojde vám, jak moc je pražská „socka“ drahá. Madridské vagony metra jsou neuvěřitelně úzké, stojící se tísní na sedící. Stejně tak perony nejsou z nejprostornějších. Obzvlášť v sobotu – v den státního svátku Día de constitucion, kdy madrileños vyrazili do ulic, jsem se divila, že nikdo nespadl z nástupiště pod kola jedoucího vlaku. Na peronech se totiž tvořily fronty ve stylu Japonska či New Yorku, což jsem do té doby viděla jen ve filmech.
Plny očekávání jsme se vypravily do jednoho ze tří proslulých madridských muzeí – do Muzea Prado. Dvouhodinové stání ve frontě za vytrvalého deště bylo velmi vyčerpávající, ale byly jsme odměněny vstupem zdarma a nejenom tím. Museo Prado je obrovské a my jsme neodolaly a prošly jsme ho úplně celé. Neodradilo nás ani varování paní Docet (maminka Louis, která u nás byla tou dobou na návštěvě), že si musíme vybrat jenom něco, ani můj průvodce, který napsal „Naplánujte si do Prada několik návštěv, snažit se zvládnout vše najednou by bylo příliš domýšlivé“. Asi domýšlivé jsme, protože jsme se do toho vrhly přímo po hlavě. Mě osobně nejvíc zaujal salonek s Goyovými „tmavými malbami“, který obsahoval i známého Saturna pochutnávajícího si na svých dětech. I když se v tomto případě nejednalo o originály (ty totiž Goya maloval přímo na zeď ve svém domě), obrazy vyzněly působivě, neboť byly nasvíceny tlumeným světlem. V Pradu se mi líbila i jedna z „vychytávek“, kterou připravil klub přátel Muzea ve spolupráci s lektorským oddělením. Pokud vás některá část expozice doslova uchvátí, můžete si přímo na místě zakoupit malou brožurku s komentářem dotyčných obrazů a to za pouhé 1 Euro a hned v několika jazycích. Této možnosti jsem využila a domů jsem si odvezla hned několik „Goyů“. Po čtyřech hodinách plného soustředění na obrazy, španělské popisky a informační tabule, v nohách nevím kolik kilometrů, sužovány hladem a žížní, usoudily jsme, že je nejvyšší čas k odchodu. I když umění miluji, necítím nutnost položit za něj život, i když smrt v Pradu by byla docela důstojná, pomyslela jsem si.
S odstupem času můžu říct, že Madrid je stejný, jako jeho vánoční výzdoba. Různorodý, proměnlivý, uspěchaný, hlučný, se všemi výhodami i neduhy velkoměsta a na druhou stranu umělecký, rozjímavý, se zákoutími, kde se zastavil čas. Je typicky španělský a přece poskytuje útočiště tolika cizincům, kteří nyní spoluvytváří jeho charakter. Má první a druhá návštěva ve mně zanechaly úplně rozdílný dojem. Dvakrát do stejného Madridu nevstoupíš:).
Na konci těch čtyř nabitých dnů jsme se už docela těšily zpátky do Zargozy, kterou jsme mezitím začaly považovat za vlastní, i na náš byteček (v té době v něm vládla stejně jako teď zásluhou Lotky doba ledová:), který nám poskytuje aspoň dočasný domov.
Madrid sice není turisticky zrovna nejoblíbenější město ve Španělsku, neboť památkami ve srovnání třeba s Barcelonou neoplývá, ale přesto stojí zato ho navštívit. Má své kouzlo a samozřejmě atmosféru hrdého a pyšného hlavního města. Leží v samém srdci Španělska, a proto se zde kříží důležité cesty. Je tu královský palác a hned naproti katedrála, významné galerie a muzea, parky a spousta a spousta atrakcí.
Protože jsme svou cestu podnikly v čase předvánočním, věnuji první vzpomínku vánoční výzdobě, která mě zaujala hned z několika důvodů. Jednak byla velmi výrazná a skoro bych řekla přebujelá. Z jednoho z hlavních náměstí vybíhalo hned několik ulic a každá z nich byla ozdobená jiným druhem dekorace, jiných tvarů a jiných barev. Nikdo se nenamáhal dát Madridu jednotný předvánoční styl. Použité ozdoby byly velmi originální (viz foto), ale někdy se mi zdálo, jako by s Vánocemi neměly mnoho společného – u nás oblíbené motivy komet, hvězd, stromků atd. zde chyběly buď úplně nebo alespoň v ulicích, jimiž jsme procházely.
Za zmínku stojí i madridské metro. Na první jízdu jsem se těšila jako malé dítě, protože jsem ve svém životě ještě nezažila tak dlouhé období bez metra, na něž jsme v Praze tak hrdí :-))). Madridské metro má 12 linek, které jsou důmyslně prokombinované a pokud se v tom labyrintu zorientujete, doveze vás, kam potřebujete. Jednotlivá jízdenka stojí 1 Euro, což je stejné jako v Praze, ale když vezmete do úvahy, co všechno můžete za 1 Euro procestovat v Madridu, dojde vám, jak moc je pražská „socka“ drahá. Madridské vagony metra jsou neuvěřitelně úzké, stojící se tísní na sedící. Stejně tak perony nejsou z nejprostornějších. Obzvlášť v sobotu – v den státního svátku Día de constitucion, kdy madrileños vyrazili do ulic, jsem se divila, že nikdo nespadl z nástupiště pod kola jedoucího vlaku. Na peronech se totiž tvořily fronty ve stylu Japonska či New Yorku, což jsem do té doby viděla jen ve filmech.
Plny očekávání jsme se vypravily do jednoho ze tří proslulých madridských muzeí – do Muzea Prado. Dvouhodinové stání ve frontě za vytrvalého deště bylo velmi vyčerpávající, ale byly jsme odměněny vstupem zdarma a nejenom tím. Museo Prado je obrovské a my jsme neodolaly a prošly jsme ho úplně celé. Neodradilo nás ani varování paní Docet (maminka Louis, která u nás byla tou dobou na návštěvě), že si musíme vybrat jenom něco, ani můj průvodce, který napsal „Naplánujte si do Prada několik návštěv, snažit se zvládnout vše najednou by bylo příliš domýšlivé“. Asi domýšlivé jsme, protože jsme se do toho vrhly přímo po hlavě. Mě osobně nejvíc zaujal salonek s Goyovými „tmavými malbami“, který obsahoval i známého Saturna pochutnávajícího si na svých dětech. I když se v tomto případě nejednalo o originály (ty totiž Goya maloval přímo na zeď ve svém domě), obrazy vyzněly působivě, neboť byly nasvíceny tlumeným světlem. V Pradu se mi líbila i jedna z „vychytávek“, kterou připravil klub přátel Muzea ve spolupráci s lektorským oddělením. Pokud vás některá část expozice doslova uchvátí, můžete si přímo na místě zakoupit malou brožurku s komentářem dotyčných obrazů a to za pouhé 1 Euro a hned v několika jazycích. Této možnosti jsem využila a domů jsem si odvezla hned několik „Goyů“. Po čtyřech hodinách plného soustředění na obrazy, španělské popisky a informační tabule, v nohách nevím kolik kilometrů, sužovány hladem a žížní, usoudily jsme, že je nejvyšší čas k odchodu. I když umění miluji, necítím nutnost položit za něj život, i když smrt v Pradu by byla docela důstojná, pomyslela jsem si.
S odstupem času můžu říct, že Madrid je stejný, jako jeho vánoční výzdoba. Různorodý, proměnlivý, uspěchaný, hlučný, se všemi výhodami i neduhy velkoměsta a na druhou stranu umělecký, rozjímavý, se zákoutími, kde se zastavil čas. Je typicky španělský a přece poskytuje útočiště tolika cizincům, kteří nyní spoluvytváří jeho charakter. Má první a druhá návštěva ve mně zanechaly úplně rozdílný dojem. Dvakrát do stejného Madridu nevstoupíš:).
Na konci těch čtyř nabitých dnů jsme se už docela těšily zpátky do Zargozy, kterou jsme mezitím začaly považovat za vlastní, i na náš byteček (v té době v něm vládla stejně jako teď zásluhou Lotky doba ledová:), který nám poskytuje aspoň dočasný domov.
Žádné komentáře:
Okomentovat