O tom, že naše španělská škola je zvláštní nebo přinejmenším pro nás netradiční, svědčí i tento „projekt“, který jsme dělali na hodinách metodiky.
Ve skupinách jsme zpracovávali pohádku O Červené karkulce, přidávali jsme postavy, měnily děj a to vše jsme potom předváděli jako divadelní scénku. Každá skupina měla příběh adaptovat pro jiný věk žáků. Já jsem si tedy vybrala skupinu, která se věnovala dětem nejstarším – 10 až 12 let (zde konec 1.stupně ZŠ). Práce na projektu nám zabrala 2 týdny, což znamená asi 5 vyučovacích hodin. Moje spolužačky se rozhodly nejprve celý příběh zpracovat ve španělštině. Naučila jsem se při tom spoustu nových slovíček – vlk, myslivec, nedoslýchavý, flirtovat atd. Jejich tok řeči, kdy se překřikovaly jedna přes druhou, jsem jakž takž zvládla sledovat, ale bohužel jsem se do vymýšlení nemohla zapojit, na to už byla moje jazyková (španělská) kapacita nedostatečná. V našem podání jsem představovala přítelkyni vlka, která je zlá a podlá a navádí svého partnera k nepravostem.
To, že jsme si vyzkoušeli něco praktického namísto klasického vysedávání v lavicích a dělání si poznámek, je samozřejmě chválihodné. Bohužel jsme (zatím) nedostaly žádný feedback. Ve finále jsem nepoznala rozdíl mezi zpracováním pro nejmenší a nejstarší děti (třeba úroveň použitého jazyka) a také vynaložený čas se mi zdál až příliš. Jako obvykle vše bylo rozvleklé a dalo by se to zvládnout mnohem rychleji a úsporněji.
Ale alespoň jsme se pobavili a to jde přece především :-))
Ve skupinách jsme zpracovávali pohádku O Červené karkulce, přidávali jsme postavy, měnily děj a to vše jsme potom předváděli jako divadelní scénku. Každá skupina měla příběh adaptovat pro jiný věk žáků. Já jsem si tedy vybrala skupinu, která se věnovala dětem nejstarším – 10 až 12 let (zde konec 1.stupně ZŠ). Práce na projektu nám zabrala 2 týdny, což znamená asi 5 vyučovacích hodin. Moje spolužačky se rozhodly nejprve celý příběh zpracovat ve španělštině. Naučila jsem se při tom spoustu nových slovíček – vlk, myslivec, nedoslýchavý, flirtovat atd. Jejich tok řeči, kdy se překřikovaly jedna přes druhou, jsem jakž takž zvládla sledovat, ale bohužel jsem se do vymýšlení nemohla zapojit, na to už byla moje jazyková (španělská) kapacita nedostatečná. V našem podání jsem představovala přítelkyni vlka, která je zlá a podlá a navádí svého partnera k nepravostem.
To, že jsme si vyzkoušeli něco praktického namísto klasického vysedávání v lavicích a dělání si poznámek, je samozřejmě chválihodné. Bohužel jsme (zatím) nedostaly žádný feedback. Ve finále jsem nepoznala rozdíl mezi zpracováním pro nejmenší a nejstarší děti (třeba úroveň použitého jazyka) a také vynaložený čas se mi zdál až příliš. Jako obvykle vše bylo rozvleklé a dalo by se to zvládnout mnohem rychleji a úsporněji.
Ale alespoň jsme se pobavili a to jde přece především :-))
Žádné komentáře:
Okomentovat